Těžké začátky, těžší pokračování

Říká se, že začít s něčím novým a donutit se ke změně je vždy nejtěžší. No, z mého pohledu tomu není jinak. Několikrát v minulosti jsem se o něco podobného snažila, ale nevydrželo mi to déle jak měsíc. Pokaždé jsem to vzdala, i když jsem měla třeba dobře našlápnuto. Ale tentokrát mám z toho všeho úplně jiné pocity než kdy předtím. Konečně jsem našla přesně ti cestu, která sedí mně a nesnažím se do detailu kopírovat jídelníček z internetu nebo cvičební plán někoho z instagramu. Našla jsem si vlastní cestu a to je podle mě nejdůležitější.

¨

Abych řekla pravdu, tak jsem více-méně pořád ještě na začátku. Teprve dva a půl měsíce uplynulo od mého zásadního rozhodnutí, které znělo: "Přestanu jíst sladké!" 

Abyste věděli, jak k tomu vůbec došlo - bylo to přesně na mé sedmnáctiny. Z nějakého důvodu se mi udělalo špatně. Dost mě bolelo břicho a bylo mi na zvracení. Popravdě to nebylo poprvé. Velmi často se mi dělalo nevolno a občas paní Škodná v mém organismu zatlačila na pilu o něco víc. Mamka mi vnukla do hlavy onu zásadní myšlenku: "Tvoje tělo nepotřebuje sladké." A přesně toho jsem se chytla. 

Bylo to těžké. Hodně těžké. Ještě k tomu pro takového milovníka sladkého a hlavně čokolády, jako jsem byla já. Už od malička jsem se ládovala sladkým a také jsem na to vypadala. Docela dlouho. Do šesté třídy jsem byla baculatější než ostatní děvčata. Pak jsem se podle babičky "vytáhla" a bylo to lepší, ale pořád děs. Nějak to pořád šlo a když jsem si usmyslela, že jsem tlustá, začala jsem klasicky brečet, ale nic jsem pro to nedělala. V osmé i deváté třídě jsem se o to několikrát snažila, ale časté návštěvy cukráren se slečnami, které mají snad nejrychlejší metabolismus na světě, mi opravdu neprospěly. Sladké jsem jíst nepřestala, tak co pohyb? Marná snaha. Největší zaznamenaný úspěch pro mě byl měsíc s Blogilates. Samozřejmě se nabízí venčení našeho psa, ale upřímně.. do toho se mi nikdy moc nechtělo. Také toho lituju, ale to je na jiný článek.

Ke konci prváku jsem si našla přítele a přes léto jsem zhubla. Sladké jsem jedla pořád a také jsem začala krátce po prázdninách zase nabírat na váze. Několikrát jsem kvůli tomu i brečela a zase se snažila. Jenže jsem to nevydržela. Klasická snídaně ve složení: toast s Nuttelou a sladký čaj? Tak ta tomu moc neprospívala. Celodenní a každodenní pití sladkého čaje a kafe, večer jídlo u televize a několikrát denně sladkost a pozdní večeře? Už ne, díky. Všechno tohle trvalo až do prosince ve druháku. 

Po mých narozeninách bylo dost těžké ze dne na den všechno sladké vyřadit. Začátek byl opravdu těžký. Byla jsem zvyklá jen tak jít do obchodu a koupit si sušenku, nebo čokoládu. Skončit s tím problém ani nebyl, ale můj taťka je velký jedlík sladkého, takže doma ho je víc než dost. Občas vám ta ruka ujede, to přece není špatně, říkáte si. Ale je! No vlastně není, pokud se umíte kontrolovat a to já neuměla. Musela jsem se tudíž úplně od toho odprostit. 

Začala jsem mlsat zdravě a asi po měsíci, když jsem ochutnala Nuttelu jsou od ní rychle dala ruce pryč, jak na mě byla sladká. Sladím pouze banány, datlemi, výjimečně i medem. Kafe a čaje si nesladím vůbec. Důležité ale je, uvědomit si, že ani s ovocným slazením by to nemělo přehánět., zejména s datlemi. Pořád trošku válčím s pitným režimem. Řeším to tak, že si doma napustím flašku vody a nosím ji všude s sebou, abych se donutila více pít. Na seznamu je také zelenina. Tu jsem jedla vždy, ale je jí potřeba více než ovoce. Následná změna proběhla v o/zamezení tuků, smažených věcí, polotovarů a pečiva.

Snažím se do toho i více hýbat a cvičit, ale s tím teď trošku svádím boj. Řekla bych, že na to není moc času, ale nechci se vymlouvat. Jen musím přijít na to, jak si ten čas uspořádat. Na cvičení se najde vždy (cvičím tak 4x týdně), ale co se týče pohybu, tak je to pro mě horší. Pořád si říkám: "Půjdu každý den s Benem!" Ale pak jsem ve Vimperku u přítele, jindy se musím učit a nakonec je hnusně. Takže na tom musím ještě zamakat. Věřím, že i to zvládnu!

Za tu dobu, co jím zdravě, cvičím a snažím se hýbat jsem zhubla a cítím se jak fyzicky, tak i psychicky lépe.

Takže co můžeš udělat už dnes, neodkládej na zítra!

A já si letím zacvičit.

Vaše